Dnes se podíváme na rozdílné archetypy i typy ideálního bojovníka, ochránce slabých a nemocných atd., všechny ty tituly, které jdou před i za tímto pojmenováním. Rozdílné kultury vyhodnocují ideálního bojovníka odlišně, a i když si myslíme, že v dnešní moderní evropské kultuře nemáme nikoho takového, tak se šeredně mýlíme – stále si ten odkaz neseme v nás.
Japonsko – samuraj
Samuraj je symbolem cti, respektu a nezměrné loajality. Když se mluví o loajalitě k pánovi, myslíme tím samuraje. Muži, kteří se řídili krutým mravním kodexem Bushido a kteří byli od počátku svého věku trénování v umění zabíjet, nakonec ovládli celé Japonsko – nejen bitevní pole, ale za chvíli i úřednické síně. Pevný kodex, který zakazoval a tvrdě trestal chyby a pochybení. Kdo porušil kodex, mohl čekat maximálně smrt. Například se čekalo od všech blízkých samurajů pána, že ho budou následovat i ve smrti – tedy skrze rituální sebevraždu. Řada samurajů odmítla nebo jenom ztratili pána a neměli dostatek kuráže následovat jej i po smrti. Stali se z nich Róninové. Samurajové začali upadat po Boshinské válce a následně se tato privilegovaná kasta naprosto rozpustila mezi obyvatelstvo.
Evropský rytíř
Idea rytíře jako ochránce chudých a bezbranných nám byla vnucena tak nějak romantizovanou verzí jejich předobrazu. Avšak rytíř v tom pravém slova smyslu byl spíše takový pološlechtic, který se zasloužil o rytířské ostruhy zásluhami v boji, hrdinskými činy a věrnou službou. Byť to s nimi nebylo tak přísné jako s japonskými samuraji, měli podstatně lepší podmínky, co se týče života.
Stačilo jenom zabít dostatek bezvěrců a jinověrců a bylo. Rytířské řády začaly vznikat někdy v období první křížové výpravy. Mnozí muži přinesli také ideály, kterými by se rytíři měli řídit. Maltézští rytíři, templáři nebo rytíři z Janova byli jedni z těch, kteří se skutečně mohli nazývat těmi romantizovanými rytíři. Ten zbytek byla prostě jen velmi dobrá a zkušená sorta zabijáků, kteří si vydobyli své postavení v krvi a potu.