Když je někdo něčím zaměstnancem, potřebuje mít jistotu, že si svou prací vydělá, a to aspoň tolik, kolik může minimálně akceptovat, s čím dokáže vyžít. A protože by v případě skutečně tržní ekonomiky nemuselo být toto zajištěno, protože by si mohli zaměstnavatelé usmyslet, že budou zaměstnance skutečně sdírat z kůže a lidé si to budou muset nechat líbit a strádat, protože nebudou mít na výběr, existují předepsaná minima, která si musí lidé za svou práci stůj co stůj vydělat, pod jejichž hranici nelze u klasických zaměstnání klesnout.
A tak je tu stanovena třeba minimální mzda. Člověk, který má standardní pracovní poměr, nemůže vydělávat méně, než kolik je fixně stanoveno, a tím má být zaručeno, že nikdo nebude uvržen do bídy. I když takové minimum nemá k bídě zase až tak daleko.
Jenže ani to není ještě všechno, čím jsou zaručovány naše sociální jistoty. Kromě minimální mzdy se u nás reguluje i mzda hodinová. A to proto, aby třeba nenapadlo zlotřilé zaměstnavatele nutit lidi pracovat za zmíněnou minimální mzdu třeba dnes a denně od nevidím do nevidím.
Zkrátka platí, že člověk musí dostávat nejen aspoň minimální mzdu, ale také aspoň minimální hodinovou mzdu. Aby bylo takto zaručeno, že se člověk neudře v otrockých podmínkách, jen aby měl na ubohou, avšak přece jenom existenci.
A jak se provádí takový výpočet čisté hodinové mzdy, jak si může každý z nás ověřit, zda je u něj splněno všechno, co tento musí nevyhnutelně dostávat? Nejjednodušším způsobem je tu využití kalkulačky, která se dá najít na internetu a která si s tím dokáže poradit. Díky ní si každý dokáže ověřit, zda není šizen, zda jsou dodržována jeho práva. A to aniž by si kvůli podobnému ověřování musel platit ze svých nejednou i velice skoupých příjmů vlastního účetního.
A když je tu všechno takové, jak je předepsáno? Pak je vše v pořádku. I když třeba tře dotyčný i při takových příjmech bídu s nouzí.