Toto téma není nikterak veselé, nicméně život také není jen veselý. Je jedno, kolik je vám let, protože důvod sepsat závěť nemusí jen souviset s vysokým věkem. Pokud jste za dobu vašeho života nastřádali nějaký majetek, tak je jen otázkou času, kdy se ve vás bude tlouct otázka, co se s ním stane, až tu nebudete. Sice je v současné době u nás stále běžnější to, že je majetek dělen mezi pozůstalé dle zákona až po smrti, ale i tak je dobré mít v této oblasti alespoň základní informace a vědět, na koho se v případě rozhodnutí sepsání závěti obrátit. Rozdělení majetku dle zákona ale právě velice často rozdělí rodinu, otevřou se spory a hádka o majetek. Závěť může tuto situaci lehce vyřešit.
Sepsání závěti není nikterak složitá záležitost. Dříve bylo možné závěť sepsat třeba přímo u vás, v současné době už je potřeba sepsat v kanceláři příslušného notáře. Jedná se tedy o písemný dokument, kde se stanoví, kdo bude co dědit. Dědictví může být rozděleno mezi několik osob, nebo může být stanovena jen jedna. Závěť sepsaná doma, byla právě dědici v minulosti často napadána. Jedná se tedy o významný dokument, notářský zápis je veřejná listina, jak praví zákon. Každý notář vám velice rád poradí, pokud si v něčem nebudete jisti, nebo v něčem budete tápat. Po sepsání této listiny nemusíte mít žádný strach například ze ztráty nebo odcizení, protože každý notář je povinen ji zaznamenat do centrální evidence.
Závěť musí obsahovat přesné vyjmenování dědiců, specifikování kdo co dostane, musí být podepsaná vlastní rukou zůstavitele (ten, kdo závěť sepisuje) či datum sepsání. Zůstavitel si může vybrat ze tří typů závěti a to, holografní (vlastnoruční závěť), alografní (závěť se svědky) nebo závěť u notáře. Ale buďte si jisti, že notářem sepsaná závěť je jistotou, o všechny administrativní povinnosti a náležitosti se postará notář.
A nyní něco málo ze statistik, ročně je sepsáno kolem dvaceti tisíc závětí, a jejich počet je rok od roku zvyšující, což o něčem svědčí!